A další (tý)deníček, který mi utekl...

Ahoj Jen KLUCI. Nuže, mám nejspíš další průšvih, neb jsem opět nezvládl webový týdeníček. A tentokrát ani song. Prostě nic. Jak se říká, když se daří tak se pořád daří.

Přemýšlím, jestli dokážu najít něco na svou omluvu, ale obávám se, že to zas a znova bude jen výmluva. Pravdou ovšem zůstává, že posledních pár týdnů je hodně vyčerpávajících a tudíž nějak není síla pracovat na webu.

Z druhé strany ovšem musím přiznat, že mi stále dělá radost  návštěvnost webu a je to pro mě milé překvapení a motivace hledat motivaci jak to zvládat dál. Dalším milým překvapením je zájem o tento týdeníček. Teda ne že bych byl bůhví jaký spisovatel a myslitel, ale čas od času vám prý pár mých slov chybí. Tak to teda pojďme napravit.

Mimochodem mám za sebou jeden vtipný zážitek. Kluci z Telegramu už o něm ví, ale stejně by byla škoda ho nepustit je dál. Takže si představte jak si tak jedu služebně vlakem, vesele se usmívám, kontroluji ji zdenky a samozřejmě také provádím co? No přece výpravu vlaku. V práci už jsem od samého božího rána a moje snažení v podobě honby za výplatou se pomalu chýlí ke konci. Tohle je poslední vlak (teda můj poslední vlak pro tenhle den), a tak pracuji samozřejmě velmi rozvážně.

Vlak zastavuje. Já vyrážím zkontrolovat výstup a nástup cestujících, následně si zapískám na opozdilce a potvrdím strojvedoucímu, že může vyrazit na další cestu dle jízdního řádu do další stanice. A sám vyrážím pokračovat v revizi jízdenek. Vejdu do oddílu a místo abych slušně pozdravil, tak si písknu na píšťalku. Většina lidí po mě hodí pohled typu “...jako fakt ste na mě hvízdnul?” já se začínám tlemit a omlouvat a někdo se opatrně zeptá: “Dlouhá směna, co?” já se pochechtávám a kejvnu hlavu a to už se usmívají skoro všichni…

No a nakonec jen další omluva Tomovi. Pro tento týden vybral výborný song od Ústecké party UDG a já ho nestačil odprezentovat. Takže Tome moc mě nebij a věř že to bude jen lepší…

Tak fajn nový týden a těším se na výlet a tak…