Další (tý)deníček na závěr 43. týdne roku 25

A tak tu máme zase konec měsíce. A já se musím přiznat, že posledních pár dnů a potažmo i týdnů je pro mne tak nějak hodně moc náročných. Ne že bych neměl na nic čas. Spíš tak nějak ze mě vše okolo vysává energii a já se cítím jako zombie.
A proto jsem pořád ve skluzu.

Díky tomu zanedbávám web a mám tak co dohánět. Takže se na tomto místě opět moc omlouvám Tomovi, že jeho songy naskakují se zpožděním (ostatně ten minulý byl i bez textu - prý na truc) a také se omlouvám rádiu Calimeroclub, že nestíhám doplňovat jeho soutěže.

A v neposlední řadě omluva vám všem, že už ani týdeníčky nestíhám. Ten včerejší jsem zanedbal hlavně protože mi bylo fakt pod psa a tak celou neděli jsem proležel s čajem v posteli.

Ale abych nebyl úplně neupřímný, tak pár světlých chvilek bylo. Bobeš se snažil a jezdil se mnou o sto šest někdy i sedm. Jistý kolega v práci se mě zeptal, zda se může zastavit “na tý gaypárty” co pořádám sedmýho. Jen pro jistotu - je to značný svéráz, tento kolega, a tak proto od něj beru hlášky s nadhledem. Navíc mi zvedlo náladu i pár prima cestujících v sobotu.

Takže svět nebyl tak zlý a ošklivý. Ale stejně na sobě budu muset hodně pracovat.

Takže tak nějak díky za vaši toleranci a to že se mnou stále jste…