Vyberte stránku

Je sobotní večer doby koronavirové. Sedím doma skoro sám a říkám si, že to trochu rozjedu. Jenže se přiznám, že ten rozjezd je dost… řekněme krkolomný. Hlavním důvodem je to, že prostě pořád nevím, jak celému tomu projektu vtisknout tvar.
Tápu tedy úplně ve všem a to mě trochu sráží v rozletu. No dobře. Trochu víc. Prostě si nevím rady, jak to tady udělat tak nějak zajímavé a ne, řekněme, nudně šedé. A jsem si naprosto jist, že to nezachrání obrázky. Tedy ne že bych nějaké zajímavé obrázky měl.

Nuže řekněme, že tohle budou mé první krůčky na téhle dlouhé a strastiplné cestě za jedním klukovským snem starého chlapa.