Ten čas tak letí! Už je tu půlka prázdnin a s ní vlastně i skoro cesta do podzimních dnů...

Tentokrát mám jen pár celkem milých povzdechů...

Z červencového setkání v domovském klubu...

A je tu další nedělní litanie pro moji hlavu a případně případné zatoulané oči...

Neberte to doslova a rozhodně ne osobně. Je to prostě takové... nedělní kázání. A stejně platí, že zatím se pořád tak nějak potácím ode zdi ke zdi ve svém vlastním malém a tichém vesmíru...

I nadále jsem zavřený doma a tak se pokusím i nadále dělat nějaké drobné zásahy...